AktuálníRepertoár

Ptáčnice

„Geisslers na chůdách III“

Geisslers Hofcomoedianten vizuálně recitují báseň o nástrahách a úskalích milostných citů na dřevěných a skákacích chůdách.

V této třetí a závěrečné části tzv. Chůdařské trilogie se Geisslers Hofcomoedianten zaměřili na italskojazyčnou kulturu, která vedle německé a francouzské významně ovlivňovala rozvoj barokního umění u nás.

Z Itálie k nám vedle barokní opery, komedie dell´arte, architektury či sochařství proudily také vlivy italské literatury – zejména poezie. Na konci 16. století se v Itálii zrodil literární styl zvaný marinismus (podle jeho zakladatele Giambattisty Mariniho, 1569-1625), který čtenáře omračoval a oslňoval ohňostrojem metafor, důvtipných kombinací a slovních hříček, mnohdy i na úkor obsahu. Marini měl řadu následovníků a napodobitelů, k nimž patří také italsky píšící, původem francouzský básník Gilles Menage (1613-1692).

Báseň La Bella Uccellatrice (Krásná ptáčnice) barvitě líčí příběh krásné nymfy, která svým zpěvem láká a do sítí chytá ptáčky. V jedné z pastí však uvízne mladý pastýř, pasoucí nedaleko na louce ovečky…

hrají: Kristýna Matějová, Vendula Štíchová/Michaela Váňová, Kateřina Bohadlová a Martin Bohadlo

překlad a přebásnění textu: Kateřina Bohadlová
kostýmy: Geisslers Hofcomoedianten
dramaturgie: Stanislav Bohadlo

režie: Petr Hašek

premiéra: 27. 8. 2009 v Kuksu

Délka představení: 15 minut

Fotogalerie

Hráč

„Geisslers na chůdách II“

Hráč je druhou částí dvojjazyčné chůdařské trilogie, která si vytyčila za cíl připomenout tři významné jazykové a národnostní kultury, stýkající se v Čechách v době baroka a výrazně ovlivňující zdejší kulturu a umění. V první části to byla němčina (Křesťanské hodiny), druhá část se zabývá předlohou z francouzského jazykového prostředí.

Text Hráče (Le Joueur) je rozdělen do tří dějství a je typickým příkladem komického barokního intermezza, které bývalo součástí (a jakýmsi oddechovým časem) v inscenování „vyššího“ tragického děje – zejména v opeře.

Hráč je tematicky o věčném a nikdy neutuchajícím souboji mezi dvěma partnery - mužem a ženou, jejich jednání se cyklicky opakuje jako pohyb oživlých figur na orloji.

Původně italsko- francouzský veršovaný text byl teprve nedávno znovuobjeven v hospitální knihovně v Kuksu jako součást obsáhlé sbírky komických intermezz a parodíí nového italského divadla vydaného v Paříži roku 1731.

Geisslers Hofcomoedianten k předvení dalšího „z lidských orlojů“ využívají prvky jarmarečního, pouličního a kramářského divadla pomocí klasických dřevěných chůd, skákacích chůd a živého hudebního doprovodu.

hrají: Vendula Štíchová/Blanka Vávrová a Kateřina Bohadlová jako Serpilla, Kristýna Matějová a Martin Bohadlo jako Baiocco

překlad: Kateřina Bohadlová, Stanislav Bohadlo
scéna, kostýmy: Geisslers Hofcomoedianten
dramaturgie a hudební korepetice: Stanislav Bohadlo

režie: Petr Hašek

premiéra: 30. 8. 2008 zámek v Lysé n/L

délka představení: 20 minut

Fotogalerie

Křesťanské hodiny

"Geisslers na chůdách I"

První část ze tří krátkých pouličně-chůdařských představení, které vycházejí ze tří jazykových kultur evropského baroka (německé, italské a francouzské). Všechny inscenace jsou bilingvní.

Geisslers na chůdách I je pouliční prezentací barokního hodinového stroje (orloje), který původně stával v Praze a poté byl přemístěn do centra českého barokního umění – do lázní Kuks ve východních Čechách. Vtipnou formou na klasických dřevěných chůdách je představeno deset výjevů na motivy biblických příběhů, které byly podle dobových pramenů součástí zmiňovaného hodinového stroje – Křesťanských hodin.

Geisslerovské „znovuvybudování orloje“ je atraktivní pouliční představení doprovázené zasvěceným česko-německým výkladem (v případě zájmu i v dalších jazykových mutacích).

hrají: Vendula Štíchová/Kateřina Bohadlová (chůdy), Martin Bohadlo (chůdy), Otakar Faifr/Petr Hašek a Kristýna Matějová/Blanka Vávrová

překlad: Marie Skalická, Stanislav Bohadlo
scéna, kostýmy: Geisslers Hofcomoedianten

režie: Petr Hašek

Novodobé znovuotevření hodin: 27. 8. 2005 u Herkomanna v Kuksu

Délka představení: 15 minut

Fotogalerie

Láska ke třem pomerančům

„důvtipná analýza pohádky o závislosti na vitamínech“

Geisslers Hofcomoedianten na základě zbrusu nového a v Čechách prvního úplného překladu zápisu scénáře reformátora klasické italské komedie dell´arte Carla Gozziho z roku 1761 vytvořili osvěžující vizuálně-groteskní divadelní koktejl o šíleně smutném princovi a jeho neutuchající lásce ke třem pomerančům.

V krabicové hře členěné do tří pohádkových dějství, hereckého prologu, dvou děkovných proslovů a několika zbytečných konfliktů nechybí živí herci, pohyb, hudba, zpěv, fantastický pohádkový příběh na motivy italské lidové pohádky, dávka groteskního humoru, překvapivá kouzla a hlavně plno čerstvých vitamínů!

„Carlo Gozzi byl tak trochu – ve své době a ve svém žánru – z rodu dramatiků, kteří využívali divadelní formu minulosti (jakou v jeho době commedia dell‘ arte už byla) k perzifláži, a oponoval tak snahám o realistické divadlo; nepravděpodobnost divadelních kouzel, převleků a náhlých proměn vztahů ještě podtrhl, příběhům dával smysl zdůrazněním nesmyslů, které se stávaly satirickým zrcadlem. Komedie L'amore delle tre melarance (Láska ke třem pomerančům) z roku 1761 byla jeho první divadelní prací, která se proslavila zejména díky stejnojmenné opeře Sergeje Prokofjeva. Dodnes tak žije Gozzi více v opeře než v činoherním divadle.“

hrají: Aleš Pospíšil jako Silvio, král pohárů, Václav Chalupa jako princ Tartaglia, Blanka Vávrová jako princezna Ninetta, Ivan Lupták jako Truffaldino, Vendula Štíchová jako zlá čarodějka Creonta, Martin Bohadlo jako mág Celio a Kristýna Matějová jako ďábel Farfarello, pekařka Zuzana a pes Zuzanka

překlad původního scénáře Carla Gozziho: Kateřina Bohadlová, dramaturgie: Otakar Faifr, úprava scénáře: Geisslers Hofcomoedianten, zapsal a sepsal: Petr Hašek, scéna a kostýmy: Jitka Nejedlá a Kristýna Šrolová, kostýmy ušila: Hana Stehlíková, hudba: Kristián Koll, světla: Lukáš Brinda, produkce: Marie Kolářová a Tomáš Michálek

režie: Petr Hašek

Fotogalerie

Don Juan aneb Strašlivé hodování

"juanovsky zlá folklórní hra na motivy východočeské loutkové hry z XVIII. věku"

Don Juan – postava, která rezonuje téměř ve všech evropských kulturách (španělské, italské, francouzské, německé i české). Co se však stane, když donjuanství vpadne do jedné zapadlé vesnice ve východních Čechách, kde se sjíždějí bývalé kamarádky na svatbu jedné z nich? Dámská jízda po letech má svoje kouzlo i svoje úskalí, ale rozhodně je tam potřeba všechno „prodrat“!

Divadelní společnost Geisslers Hofcomoedianten, která se ve své dramaturgii orientuje na baroko a prosazuje nový barokně-divadelní styl, tentokrát sáhla po málo známém, velmi svérázném, neúplném a vůbec prvním dochovaném rukopisu východočeské loutkové hry z roku 1770 s původním názvem Strassliwi Hodowani nebo Don Jean, mordirz sweho pana bratra Dona Carlose v 3 dílích, nalezeném v archivu velkostatku Svobodných Hamrů. Výsledkem je donjuanovská stolní loutková hra s lidovými zpěvy, tanci, zvyklostmi a rčeními pro mladé, staré, citlivé i otrlé, slyšící i neslyšící, ale hlavně pro ženy!

Český folklór v evropském měřítku!

Cena za inscenaci na festivalu AUDIMAFOR 2012 Hradec Králové

drají: Vendula Štíchová, Blanka Vávrová, Václav Chalupa, Ivana Machalová/Marie Štípková, Kristýna Matějová a Martin Bohadlo

dle české loutkové hry z XVIII. věku nalezeného v archivu velkostatku Svobodných Hamrů, psána jest východočeským nářečím a má nadpis: »Strassliwi Hodowani nebo Don Jean mordirz sweho Pana Bratra Don Carlos v 3 dílích« sepsali Geisslers Hofcomoedianten

dramaturgická spolupráce: Otakar Faifr, produkce: Marie Kolářová, Tomáš Michálek, Otakar Faifr, scéna: Geisslers Hofcomoedianten, kostýmy: Kristýna Šrolová, Hana Stehlíková, světla: Lukáš Brinda, hudební aranžmá východočeských lidových písní a korepetice: Matija Solce

režie: Petr Hašek

předpremiérové uvedení: 15. 4. 2011 v Malém Vinohradském Divadle

premiéra: 5. 6. 2011 v Městských divadlech pražských - Malá scéna Divadla ABC

délka představení: 55 min bez přestávky

Fotogalerie

Onehand Jack

„jazz theatre magic show“

Jazzový příběh plný magie, ostrých slov, gangsterů, mafiánských intrik a hlavně šíleně dobré muziky. Pach whisky se mísí s kouřem z doutníků a černý Bůh Manitù Mingus sestupuje na zem, aby podaroval jednorukého Jacka zázračným kontrabasem...

Současný italský prozaik Stefano Benni (1947) napsal dvě série divadelních textů, charakteristických satirickým pohledem na svět a použitím zcela originálního jazyka. Taková je i jazzová gangsterka o chlapci, který touží hrát na nějaký hudební nástroj, ale má pouze jednu ruku.

Inscenace umístěná do netradiční stolové úpravy se snaží o propojení narativního (vyprávěcího) monodramatu a černého divadla s kouzelnickými prvky.

Autorem původní scénické hudby je Robert Balzar, který patří k našim nejlepším kontrabasistům, doprovází např. Hanu Hegerovou, je zakladatelem Robert Balzar Tria, vystupuje se skupinou J.A.R., s Danem Bártou a Illustratospherou… Ústřední píseň nazpíval Dan Bárta.

„Existujou věci, co koupit si nemůžeš, Existujou věci, co spočítat nesvedeš…“

Překlad Kateřiny Bohadlové získal Cenu Evalda Schorma 2009!

hrají: Ivana Machalová a Ondřej Pšenička

námět: Stefano Benni
překlad: Kateřina Bohadlová
režijní spolupráce a projekce: Michal Novák
magic-maker: Ondřej Pšenička
hudba: Robert Balzar
zpěv: Dan Bárta
scénografie: Jiří Nachlinger

zvuk: Michal Koudelka, light-design: Martin Špetlík a Lukáš Brinda

režie: Petr Hašek

premiéra: 6. 8. 2008 v Paláci Akropolis v Praze

délka představení : 65 min. bez přestávky

Fotogalerie

Ani muk! Nepomuk!

„bláznivé oživení svatojánského kultu“

Geisslers se po 250 letech navracejí již k téměř zapomenutému (ale v Čechách k velmi silnému) kultu Jana Nepomuckého, jehož sochy nás obklopují na každém kroku! Fenomén Jana Nepomuckého se v inscenaci představuje skrze dvojí pohled: pietní-oslavný jako hra živlů (Oheň, Voda, Země, Vzduch) a nepietní-neerudovaný-pohrdavý jako dialog dvou zedníků. Kult se totiž dotýká každého z nás!

Legenda praví, že Jan Nepomucký byl zpovědníkem královny Johany na dvoře krále Václava IV. Král Václav začal (i díky našeptávání jeho pobočníka Oslava) na královnu Johanu bezdůvodně žárlit. Proto král Václav začíná nutit Jana Nepomuckého, královnina zpovědníka, aby vyzradil, s čím se mu královna zpovídá. Zbožný Jan odmítá porušit zpovědní tajemství. Nic neprozradí, ani když je na mučidlech, ani když ho král zve na večeři a nabízí mu královské výhody a bohatství. Jan Nepomucký neřekl nic, a za to je králem odsouzen ke svrhnutí z mostu do Vltavy…

Výsledná textová podoba inscenace vznikla kompilací libret ke svatojánským oratoriím z let 1727, 1728 a 1730 od vídeňského dramatika Heinricha Rademina, taktéž působícího (a uváděného) na dvoře hraběcí milosti Františka Antonína Šporka (viz. Atalanta-krutá královna Tegeantů, Amor tyran). Rademinových libret k oslavě Jana Nepomuckého vzniklo pravděpodobně více, důvodem byly každoroční velkolepé svatojánské oslavy, v tomto případě konané ve Vídni.

„Člověk dostal dvě oči jen díky boží obezřetnosti. Jedno plné vad a klamající – k pochopení přírody a druhé jasné jako pochodeň, živeno je světlem víry. Bude-li se dívat tímto okem, ne tím prvním a vše trpělivě zváží, brzy zvítězí nad pochybami.“
H.Rademin

hrají:
Oheň - Kateřina Bohadlová
Voda - Vendula Štíchová
Země - Kristýna Matějová
Vzduch - Martin Bohadlo
Mladej Slávek - Michal Novák/Václav Chalupa
Mistr Václav - Otakar Faifr/Aleš Pospíšil
Jarda - Petr Hašek

překlad libret a přebásnění textů: Kateřina Bohadlová
Píseň o sv. Janu Nepomuckém: Jiří Ignác Linek
kostýmy: Kristýna Šrolová

režie: Petr Hašek

světová premiéra: 25.8.2007 Comoedien-Haus Kuks

délka představení : 55 min. bez přestávky

Fotogalerie Fotogalerie

Amor tyran

„neřestíplná legrace na voze“

Typická barokní „hauptakce“ s motivy neřestí a ctností, lásky, žárlivosti, nenávisti, statečnosti i touhy po světovládě. Arabský král Asfalides bojuje o korunu se svou žárlivou chotí Achiluší a zbavený smyslů usiluje o vyvraždění celého království i lidstva. Jeho běsnění zastavuje až deus ex machina.

První inscenací Geisslers Hofcomoedianten je Amor tyran aneb Olitovaná pomsta - anonymní text z okruhu tzv. Berufstheater, jenž se prokazatelně hrál ve Sporckově divadle 15. 2. 1718. Ještě předtím ho uvedla společnost Josepha Antona Geisslera v Manhartském domě v Praze 25. 4. 1717. Jedná se o vzácnou a patrně jedinou činohru, která se textově dochovala.

Jedna z nejúspěšnějších a nehranějších inscenací Geisslers Hofcomoedianten, která obdržela řadu ocenění (Erbenův divadelní Miletín 2006, Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou 2006, Jiráskův Hronov 2007, Kazinbarcika 2008 Maďarsko atd.).

„Analyzovat představení mladého souboru z Kuksu není snadné – jedná se o svébytnou adaptaci založenou na prvcích divadla na divadle, na lidové hře, která nás těší spontánností, temperamentem, stylizovaným herectvím, režijními i hudebními nápady, jejichž zpracování přibližuje tuto "hauptakci" dnešnímu vnímání, dokonce s využitím současných divadelních forem a postupů, zapojováním publika, hrou ve hře (proces zkoušky), zcizovacími efekty...“
Alexandr Gregar

hrají: Michal Novák/Václav Chalupa, Kateřina Bohadlová/Blanka Vávrová, Vendula Štíchová, Martin Bohadlo, Otakar Faifr/Aleš Pospíšil, Petr Hašek, Kristýna Matějová a Fidele j.h.

scéna, hudba, kostýmy: Geisslers Hofcomoedianten
dramaturgie: Stanislav Bohadlo

režie: Petr Hašek

světová premiéra: 22. 8. 2002 v Comoedien-Hausu v Kuksu
obnovená premiéra : 7.5. 2006 v zámeckém parku v Miletíně

délka představení : 50 min. bez přestávky

Fotogalerie

Fitzli Putzli

“divadelní road-movie o cestě ze života do smrti“

Tři společensky úspěšní muži (František Š., Antonín Š. a Josef Š.) se vydávají na svoji vysněnou dovolenou do pozemského ráje. Průvodcem se jim stává cestovní kancelář Fitzli Putzli, která je má odvést na zasloužený odpočinek.

Tentokrát se Geisslers ve své hororově-komické divadelní road-movie o cestě ze života do smrti inspirovali barokní ikonografií, kterou v 18. století prosazoval ve svém boji za pravdu a spravedlnost majitel kukského panství, mecenáš umění a zakladatel loveckého řádu sv.Huberta, František Antonín Josef hrabě von Sporck (1662-1738).

V Kuksu ve východních Čechách doposud stojí socha Herkomanna od Matyáše Bernarda Brauna, která symbolizovala patrona všech špatných právníků. Herkomann však měl i svého pomocníka – ďábelského notáře – Fitzli Putzliho, jehož socha taktéž existovala, avšak za nejasných okolností se nedochovala.

Nyní přišla chvíle, aby se Fitzli Putzli opět vrátil a za pomocí Času odhalil skutečnou Pravdu. Zajímá však pravda vůbec někoho?

„Kde nesvár, mrzutost a hádka vládne, dobře je mi. Tak zvrhlá rozkoš přinese bolestné utrpení.“
Fitzli Putzli

Cena za inscenaci a zvláštní cena za scénografii na Východočeské přehlídce amatérského činoherního a hudebního divadla v Červeném Kostelci 2010
Cena za herectví a cena za incenaci na Divadelním Děčíně 2010

hrají:
Fitzli Putzli – Ivana Machalová/Marie Štípková/Vendula Štíchová
František Š. – Martin Bohadlo
Antonín Š. – Václav Chalupa
Josef Š. – Aleš Pospíšil
Fitzli Putzli dámy:
Kateřina Pomluvná – Kateřina Bohadlová/Michaela Váňová
Blanka Falešná – Blanka Vávrová
Kristýna Závistějíčková – Kristýna Matějová
Čas – Jana Klugarová/Tereza Sedláčková

sepsali: Geisslers Hofcomoedianten
spolupráce na scénáři: Otakar Faifr, Michal Novák, Martin Bohadlo a Petr Hašek
kostýmy: Kristýna Šrolová a Hana Stehlíková
scéna: Geisslers auto
hudební dramaturgie a korepetice: Stanislav Bohadlo
produkce: Ladislav Krapek

režie: Petr Hašek

předpremiéra: 22.8. 2009 v Hubertském údolí u Velké Bukoviny
premiéra: 28.8.2009 v Kuksu

délka představení : 55 min. bez přestávky
představení se odehrává pod širým nebem

Fotogalerie

Ambrosia

"divadelně-interaktivní výstava"

 Geisslers Hofcomoedianten zvou na netradiční inscenovanou výstavu, během níž diváci individuálně na vlastní pěst objevují a skládají jednu z nejstarších dochovaných jezuitských her na našem území. Pojednává o životě a díle sv. Ambrože a zprostředkovává autentický barokizující zážitek pokání.

Divadelně-interaktivní výstava o sv. Ambrožovi a pokání císaře Theodosia pro 9 hereckých exponátů, jezuitský zpěv a kurátora vznikla podle stejnojmenné jezuitské hry sv. Edmunda Kampiána (1540 – 1581), poprvé sehrané u příležitosti pražské korunovace císaře Rudolfa II. roku 1578.

Geisslers touto inscenací usilují o návrat dramatického umění zpět do kostelů, kde bylo evropské středověké divadlo doma.

Barvitý a různorodý herecký jarmark do každého svatostánku! Nebojme se kostelů a zpytujme svědomí! Kdo je přece bez viny?

Cena za divadelní projekt na festivalu Audimafor 2011 v Hradci Králové, vítězná inscenace 50. Šrámkova Písku 2011.

herecké exponáty v podání: informující Ivany Machalové/Marie Štípkové, stepující Blanky Vávrové, tančící Venduly Štíchové/Michaely Váňové, loutkářské Kristýny Matějové, melodramatického Václava Chalupy, dell´artovské Kateřiny Bohadlové, zpívající Terezy Sedláčkové, artistního Martina Bohadla a Aleše Pospíšila jako kurátora Ambrože

zpěv: vokální soubor Cum Ardore

s využitím překladu Petra Polehly sepsali: Geisslers Hofcomoedianten
úprava textu: Petr Hašek
dramaturgická spolupráce: Michal Novák a Otakar Faifr
scénografie a grafický design: Michal Novák
asistent režie: Štěpán Macura
hudební spolupráce: Stanislav Bohadlo a Michael Pospíšil

režie: Petr Hašek

inscenace vznikla díky: Stanislavu Bohadlovi a festivalu Theatrum Kuks

premiéra: 26. 8. 2010 v kostele sv. Anny v Žirči

délka představení: individuální dle počtu a zájmu diváků

hrací prostor: nejlépe v kostele, ale možný i jiný výrazně členitý prostor (hratelné i v plenéru)

Fotogalerie Fotogalerie

Pražské legendy

"vokálně-loutková prohlídka legendární Prahy”

Inscenace o nezaměnitelném duchu (a duších) Prahy na motivy třech staropražských legend (O nešťastném staviteli, O hrobníkově hrací vášni a O věrné lásce) v režii dnes již celosvětově známého a uznávaného slovinského loutkáře, hudebníka a performera Matiji Solceho.

Ulice starého města znají pověsti zapomenuté. Tanec nehybných soch, mostů, kamenů, věží, střech, železných bran... - pohyb, ve kterém se rodí, aby hned zase zmizela, jedna legenda za druhou. Hudba kroků a zastavení tisíců lidí, proudících starým městem, vždy na chvíli nechává tyto příběhy rozeznít. Spojení pohybu a voicebandu s loutkovou akcí. Loutky se stávají herci a animátoři loutkami. Z okolních zvuků vzniká rytmus, z náhodně řečených slov se stává poezie. To vše z pohledu starého města, kde se jeden den otočí ve vteřině.

V představení, postaveném na pohybu a rytmu, jsou slova nedůležitá. Důležitá je atmosféra, ve které se narodily již polozapomenuté postavy. Východiskem je však svět dnešní a inspirací každodenní život se svými situacemi a motivy. Jejich zrytmizováním a roztančením vzniká zcela jiný obraz Prahy – Prahy legendární.

Inscenace pro celou rodinu!

hrají:
Barbora Vyskočilová
Luděk Smadiš
Petr Hašek

dramaturgie: Petr Hašek
výprava: Lucia Škandíková
hudební aranžmá: Matija Solce

režie: Matija Solce

premiéra: 21.12. 2008 v Juditině věži na Karlově mostě v Praze

délka představení: 55 min. bez přestávky

Fotogalerie

Lakomec

"retro-byznysová muzikálová komedie"

Geisslers se poprvé ve své historii (a pravděpodobně ne naposledy!) rozhodli sáhnout po snad nejklasičtějším a nejznámějším ze všech komediálních dramatiků nejen „barokní doby“, ale vůbec – Moliérovi!

Záměrně Geisslers zvolili text notoricky známého Lakomce, aby ani tentokrát nezůstalo u pouhé rekonstrukce a mohl být divák překvapován novodobým výkladem tohoto již od antiky variovaného příběhu o „notorickém lakomství“.

Mezi původní Moliérovy komediální inspirace (antická komedie, komedie dell´arte) Geisslers přidali ještě inspiraci další, kterou Moliére nemohl znát – grotesku a muzikál! Žánry, které rozvinulo až 20. století. Proto se tedy Lakomec od Geisslers Hofcomoedianten odehrává v době, kdy byla groteska (zejména filmová) na vrcholu a všude kraloval swing a organizovaný zločin!

Moliérův Lakomec žije totiž v každé době – jen přestává být tolik osamocený! 

Cena za inscenaci na Východočeské přehlídce amatérského činoherního a hudebního divadla v Červeném Kostelci 2011. Hlavní cena festivalu, cena za nejlepší ženský herecký výkon Vendule Štíchové za roli Frosiny a zvláštní cena za scénografii a kostýmy na festivalu FEMAD Poděbrady 2011.

„ … pozoruhodná, profesně obdivuhodně interpretovaná úprava Moliérova Lakomce!“
Jan Kerbr, Divadelní noviny

hrají:
Harpagon – Václav Chalupa
Kleant – Martin Bohadlo/Vladimír Polívka
Elisa – Kateřina Bohadlová/Marie Štípková
Frosina – Vendula Štíchová / Ivana Machalová
Valérie – Kristýna Matějová
Mariana – Blanka Vávrová

podle klasické komedie z roku 1668 od Moliéra upravil: Petr Hašek
s využitím překladu Jaroslava Vrchlického a Vladimíra Mikeše
dramaturgie: Otakar Faifr
scéna: Geisslers Hofcomoedianten
kostýmy: Kristýna Šrolová a Hana Stehlíková
produkce: Ladislav Krapek, Blanka Vávrová
hudební aranžmá a korepetice: Zdeněk Dočekal

režie: Petr Hašek

premiéra: 28.3. 2010 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana

délka představení: 80min bez přestávky

Fotogalerie

Andromaché

"Geisslers matkám činoherně-komickou operní tragédii!”

Příběh bájné Andromaché se stal předlohou a námětem pro mnohá umělecká díla. Možná i proto se rozhodli Geisslers tento antický příběh matky, která je ochotna svému “výtvoru” obětovat vše, připomenout, vzít libreto barokní operní tragédie s fragmenty hudební partitury do své “řezbářské dílny” a “vyřezat” z něj činoherně-komickou operní tragédii.

V nedávné době se našlo kompletní operní libreto Apostola Zena s dochovanými devíti áriemi a předehrou k Bioniho opeře Andromaché z roku 1730. Děj opery se odehrává v mytických dobách po dobytí Tróje.

Andromaché, dcera thébského krále, je vdovou po trojském vládci Hektorovi, kterého zabil Achilles. Syn Achillův Pyrrhos, nový vládce Tróje, se však do své otrokyně Andromaché osudově zamiluje. Hnací silou dramatického příběhu je láska… nejtrvalejší je však láska mateřská!

Andromaché získala cenu za inscenaci na festivalu amatérského činoherního a hudebního divadla v Červeném Kostelci 2009 a ve stejném roce na festivalu Divadelní Děčín obdržela cenu za inscenaci a za objevnou dramaturgii. Inscenace se dále stala zahajovacím inspirativním představením festivalu Loutkářská Chrudim 2009.

hrají:
Pyrrhos, syn Achilleův, král epirský, milenec Andromachy: Václav Chalupa
Andromaché, vdova po Hektorovi, princezna trojská a otrokyně Pyrrhova: Kateřina Bohadlová
Odysseus, král Ithaky, řecký velvyslanec: Martin Bohadlo
Hermione, dcera Menelaa, krále Sparty, a Heleny, snoubenka Pyrrha a milenka Oresta:
Vendula Štíchová/Blanka Vávrová
Orestes, syn Agamemnona, krále argského, milenec Hermiony a přítel Oddysseův Aleš Pospíšil
Helenos, věštec Apollonův: Kristýna Matějová
Zpívající model: Jana Klugarová

Odehrává se v Tróji.

překlad a přebásnění textů: Kateřina Bohadlová
dramaturgie a transkripce: Stanislav Bohadlo
úprava libreta: Geisslers Hofcomoedianten
hudební aranžmá: Stanislav Bohadlo
scéna: Geisslers Hofcomoedianten
kostýmy: Kristýna Šrolová

režie: Petr Hašek

premiéra: 26. 8. 2005 Comoedien-Haus, Kuks
obnovená premiéra: 22.8. 2008 Comoedien-Haus, Kuks

délka představení : 60 min. bez přestávky

Fotogalerie