B
Defenestrací začalo stavovské povstání. Vznikla třicetičlenná vláda direktorů, mezi nimiž nechyběli tobě už z dřívějška známí Václav Budovec z Budova a Albrecht Jan Smiřický, Václav Vilém z Roupova či Martin Fruwein. Současně se zbrojilo a zároveň se vyslanci českých stavů vydali do okolních protestantských zemí, aby pro povstání získali politickou, vojenskou a finanční podporu. Vyjednávání vedli i o potenciálním českém králi, který by na trůn nastoupil v případě svržení Habsburků. Už tehdy se do hry dostává Fridrich Falcký.
Válka začala na podzim roku 1618. Zpočátku se české armádě dařilo a v podzimních bojích měla nad císařskými vojsky převahu. Pak ale přišla zima a v zimě se v té době nebojovalo. Byl to čas pro diplomacii, stavovští vyslanci se proto rozjeli po Evropě, mnoho podpory ale nezískali. Na jejich stranu se postavila jen Falc a Savojsko, finanční pomoc přislíbilo Nizozemsko. Naopak císařská armáda důkladně zbrojila, především díky podpoře španělského krále Filipa III.
Ke zvratu došlo 20. března 1619, když zemřel císař Matyáš a vzápětí měl na trůn nastoupit Ferdinand II., kterého čeští stavové přijali už před defenestrací. Ferdinand prakticky okamžitě potvrdil ve funkcích všechny bývalé nejvyšší zemské úředníky, naopak existenci direktoria zcela ignoroval. Zemský sněm proto odmítl jeho nárok na českou korunu a 31. července 1619 přijali zástupci stavovského spolku novou ústavu. Ta omezovala královskou moc a panovník podle ní byl volen stavy a podřízen jejich kontrole.
Následovala volba českého krále 26. srpna 1619. Třemi kandidáty byli saský kurfiřt vévoda Jan Jiří, savojský vévoda Karel Emmanuel a falcký kurfiřt Fridrich. Z nich byl vybrán právě Fridrich Falcký, který byl vůdcem Protestantské unie (spolek německých protestantských knížat), příbuzným dánského krále a nizozemského místodržícího, ale hlavně zetěm anglického krále Jakuba I.
Korunovace Fridricha Falckého českým králem se konala 4. listopadu 1619 v katedrále svatého Víta. Právě tento chrám přitom za jeho vlády dost utrpěl, Fridrich jako protestant totiž hned po svém nástupu nechal odstranit katolickou výzdobu. Mnohé obrazy byly zničeny, mezi nimi i mariánský oltář s malbami Lucase Cranacha mladšího. Poničeny byly i náhrobky v triforiu, například sochám Lucemburků byly uraženy nosy.
