Gozziho vývar

Láska ke třem pomerančům předává vládu Zelenavému ptáčkovi. Geissleři se loučí s nejstarší inscenací na svém repertoáru, Kouzelník všech kouzelníků Celio, zlá čarodějnice Kreonta, nenažraný a líný Truffaldino a další diváky ale rozhodně neopouští. Oba díly Gozziho pohádkové komedie je možné vidět jen a pouze v sobotu 24. února 2024 od 18 a 22 hodin.

Po celý večer pro vás máme připravený program, o Gozziho díle a možnostech jeho interpretace si budeme povídat s prof. Jiřím Pelánem i tvůrci obou představení. A nebude chybět ani zeleninový vývar…

• od 18.00 Láska ke třem pomerančům: VSTUPENKY
• od 20.00 přednáška prof. Jiřího Pelána a tvůrců obou inscenací
• od 22.00 LK3P 2: Zelenavý ptáček: VSTUPENKY
• VSTUPENKY na obě představení zároveň

Láska ke třem pomerančům je osvěžující vizuálně-groteskní divadelní koktejl o šíleně smutném princovi a jeho neutuchající lásce ke třem pomerančům. Krabicová hra s živými herci, pohyb, hudba, zpěv, fantastický pohádkový příběh na motivy italské lidové pohádky, dávka groteskního humoru, překvapivá kouzla a hlavně plno čerstvých vitamínů! Podle prvního úplného českého překladu zápisu scénáře obhájce klasické italské komedie dell´arte Carla Gozziho z roku 1761.

Zelenavý ptáček je hodně šílená jízda do kouzelného světa, ve kterém je všecko možné. Tančící voda, zpívající jablka, lidé měnící se v sochy… Žijeme v přepychu a nemáme dost. Kam vedou naše touhy? Stejně jako Láska ke třem pomerančům je i náš Zelenavý ptáček velmi volnou adaptací Gozziho předlohy. Adaptace posiluje návaznost obou děl, přebírá postavy nikoliv jen od Gozziho, ale především ze samotné inscenace Láska ke třem pomerančům.

Carlo Gozzi (1720–1806) patří spolu s Carlem Goldonim k nejhranějším italským dramatikům své doby. Psal satiry na své současníky Pietra Chiariho, kterému vyčítal zastaralé dramatické postupy, a Carla Goldoniho, kterého kritizoval za použití francouzských, tedy cizích forem. Proti tomu postavil své pohádky (fiabe) na italské commedii dell’arte a na námětech lidových pohádek. Psal pro divadelní společnost Antonia Sacchiho, jehož souboru dělal dlouhá léta dramaturga. Později, když začala popularita jeho fiabe opadat, psal divadelní hry ovlivněné španělským divadlem (především Calderónem) a překládal francouzské divadelní hry.

V Gozziho díle je vše možné a určujícím prvkem žánru je zázračnost, velkolepost a kouzelnost. Lidé se mění v sochy či zvířata, paláce ve vteřině vyrůstají z kamene, hrdinové se vydávají na dlouhé a komplikované cesty. Je to bezmezná říše fantazie, v divadelní praxi těžko inscenovatelná. Carlo Gozzi napsal mezi lety 1761–1765 deset fiabe. První, Láska ke třem pomerančům (1761) byla především satirickou odpovědí Goldonimu a Chiarimu, oproti tomu Zelenavý ptáček (1765), jedna z posledních Gozziho divadelních pohádek, představuje už vybroušený příklad svého žánru, navíc však s aktuálním filozofickým podtextem, zaměřeným proti tehdy moderním francouzským encyklopedistům.